JÁRA

Konečně jsme se dočkaly a vyrazily všichni na dlouho očekávanou společnou dovolenou. Děti se nám vrátily, Johanka z farmy v Rakousku a Lucásek z tábora. Momentáně čekáme v Torontu na let do LA a máme na to dost času.

JÁRA

Čekáme na letišti v Torontu.

JÁRA

Tak jsme konečně v LA. Let byl super,ale strašně nás tam vymrazili! Hotel Hyatt Regency je fakt kousek od letiště.

Zítra nás čeká přejezd rovnou do Grand canyonu.👍

JÁRA

JÁRA

Ačkoli máme GPS, na cestě z LA jsme přejeli pár výjezdů, ale byla pohoda a alespoň jsme viděli nápis HOLYWOOD💃🕺. Na upozornění Janinky, že bychom sebou měli mít jídlo a pití pro případ nenadálé katastrofy 😍🤓, jsme asi po dvou hodinách jízdy zastavili v “Shoping area” FONTANA, v Aldi nakoupili proviant, dali oběd v steak & burger restauraci CHILI’s a kafe ve Starbucks a vyrazili na další cestu. Celkem jsme před sebou měli 800 km!

Dnes jsme se probudili po náročném přejezdu z Los Angles do Tusayanu ( Grand Canyon). Všichni jsme byli odpočatí i když jsme vstávali poměrně brzo v 6:40. Po snídani jsme vyrazili autem do National parku Grand Canyon. Vybrali jsme si stezku do Indian Garden, která nám zabrala 5:20. Na mapce psali, že zabere 6-9 hod. , ale Dubům to zabralo samozřejmě méně. Stezku, kterou jsme šli se jmenovala Bright Angel Trail. Byl to nepopsatelný zážitek byla to nádhera. Cesta do Indiana Garden byla 8,90 km dlouhá. V Indiana Garden jsme strávili víc času na odpočinek. Byla to krásná oáza máchali jsme si nohy v potůčku, koukali se ze spoda na Grand Canyon a u toho jsme jedli oříšky a jiné pochutinky. Sice se nám nahoru moc nechtělo, ale nakonec jsme vyšli. Bylo neuvěřitelné vedro 38 stupňů a v tom jsme měli stoupat dalších 9 km. Někteří členové rodiny teplu podlehli, ale nějak se s tím popasovat museli co jiného jim zbývalo. Naštěstí na cestě byli stanice, kde jsme si mohli dočepovat vodu a namočit se. Když už někdo začal klesat namysli stačilo se jen podívat za sebe a viděl si krásný obraz, který si každý z nás chce v hlavě uchovat co nejdéle. Po cestě jsme se už každý těšil na svůj velký flák steaku s hranolkami. Když jsme vylezli nahoru rozhodli jsme se že si uděláme autem panoramatickou jízdu. Na některých view pointech jsme vylezli z auta, protože selfiečka přece chybět nemohou. Byl to krásný výlet. Už jsme se těšili až ze sebe spláchneme špínu, kterou jsme nasobě měli nachytanou za celý den. Jakmile jsme se osprchovali vyrazili jsme pěšky do steakárny pod jménem Big-E Steakhouse. Lepší steaky jsme snad v životě nejedli, měli úžasnou chuť. Samozřejmě nesměli chybět pravé steakové hranolky. Po večeři jsme se vrátili do hotelu a šli psát deník a upravovat fotky, které jsme přes den nafotili.

https://www.ihg.com/holidayinnexpress/hotels/us/en/grand-canyon/gcnaz/hoteldetail

Dnes jsme se probudili asi v 7:40 a vyrazili na poslední snídani v Tusayanu. Po snídani jsme se pobalili a vyrazili směr Monument Valley, kam jsme se všichni moc těšili. Za volant usedla tentokrat mamka a moc ji to za volantem slušelo, s tátou se pak prohodily na posledních par mil. Cesta nám trvala si 3 hodiny a 53 minut. Po cestě jsme viděli nádherné hory zbarvené do oranzova a vypadaly jako obrovské vlny karamelu. Vůbec jsme se po cestě nenudili, protože příroda nám pořád ukazovala krásy v různých podobách. Když jsme konečně dorazili do Monument Valley, tak bylo trochu zataženo, ale jako na objednávku se nám postupně nádherně vyjasnilo a obrovské skalnaté útvary se nám úplně rozsvítily před očima. Bylo hrozne horko asi 38 stupňů. Chtěli jsme jet na projížďku s místními Indiány, ale uplne by se nám to cenově nevyplatilo a navíc nás trochu zaskočil jejich nezájem o zákazníka, tak jsme se rozhodli si udělat private tour našim autíčekm. Bylo to mnohem lepší, zastavovali jsme si, kde jsme chtěli a pořizovali jsme nádherné fotky z okýnek auta a z view pointů, které nás zaujaly. Autem jsme projeli až ke třem sestrám, kde jsme to otočili a jeli zpět. Z každého okýnka auta byl videt jiný pohled na ty překrásné skály a stolové hory a ta nádhera a velikost se nedá ani popsat a ani zachytit na fotku, to člověk musí zažít, jinak to nejde. Cesta byla sem tam docela hrbolatá, ale naše super terénní auto s tím nemělo žádný problém. Po návštěvě tohoto prekrasneho parkujsme se vydali směrem do Moabu, cesta trvala asi další 3 hodiny. Lucas s mamkou to na chvilku zalomili, veliké vedro je trochu vyčerpalo. Po cestě se nám střídaly různé krajiny a bylo to nádherné. Někdy nedokážu pochopit, co všechno je schopna příroda vytvořit. Celou cestu jsem koukala z okýnka a pořád opakovala, jak je to hezký. Do Moabu jsme dorazili asi v 7:05. Ubytování je úplně nádherné, vypadá líp než na obrázku. Na véču jsme si došli do mexické restaurace FIESTA MEXICANA, mně (Johance) tam moc chutnalo, ale zbytek rodiny nebyl moc nadšený, zítra zkusíme něco jiného. Zítra nás čeká National park Archies a myslím, že to bude zase něco. Tak dobrou!! 🐻😘

https://www.moabvalleyinn.com/?utm_source=local-directories&utm_medium=organic&utm_campaign=travelclick-localconnect

Probudili jsme se pěkně hladoví a vyrazili jsme na snídani. Ta se nám ale úplně nezamlouvala, protože tam hlavně byly stroje na dělání waflí a to nás úplně neoslovilo, tak jsme se vydali do supermarketu naproti přes silnici. Nakoupili jsme si dobroty a nasnídali jsme se venku u stolečku před hotelem. Po snídani jsme vyrazili do národního parku Arches. Po cestě jsme se ještě zastavili v Raven’s Rim a zarezervovali jsme si zipliny od 15:00 hodin. Moc jsme se na to všichni těšili. Projeli jsme vstupní bránou parku a vydali jsme se do docela prudkého kopce podél oranžovo červených pomalu se drolících krásných skal. Po cestě jsme si zastavovali kde jsme chtěli a kochali jsme se těmi krásami okolo. Viděli jsme balancing rock a zkamenělé duny až jsme dojeli k nejznámějším kamenným obloukům. Nejprve jsme navštívili double arch, byla to nádhera, tak velké okno jsme ještě nikdy před tím nikdy neviděli. Nafotili jsme samozřejmě pár selfíček a vydali se k dalším, k north window a south window. Je neuvěřitelný, co všechno je příroda schopna vytvořit. Strávili jsme tam asi 2 hodinky, a pak jsme se vydali směr obídek. Oběd jsme si dali v dlouho plánovaném Denny’s. Moc jsme si pochutnali a s plnými bříšky jsme vyrazili směr zip liny. Na místě nám dali všechno vybavení a mohli jsme vyrazit. Měli jsme dva zkušený průvodce, ale bohužel si pamatuju jméno jenom toho, co nás vezl, jmenoval se Dan. Celkem nás bylo 11 i s průvodci, takže taková akorát skupinka. Dan nás všechny čtyři naložil do takový modrý terénní buginy a vyrazili jsme. Cesta byla pěkně kamenítá a prudká, že se tomu někdy ani cesta říkat nedalo. Táta sedel s Danem vpředu a já, Lucas a mamka jsme seděli vzadu. Chvilkama jsem se bála, že vypadnu ven, ale všichni jsme si to moc užívali. Stehna se nám potili a jezdili jsme ze strany na stranu, byla to sranda. Překvapilo mě, jak je to auto tak silný. Asi po 20 minutách jsme vyjeli nahoru. Celkem jsme jeli 6 zip line a šli jsme přes jeden most. Svištělo to pěkně rychle a i mamka, která měla trochu obavy si to moc užívala, byla moc statečná. Měli to moc hezky udělaný, dělali jsme pauzy na pití a na focení překrásných výhledů, byla to nádhera. Byli jsme úplně na vršících hor a vydali jsme úplně všude, nedá se to ani popsat, jak krásný to bylo. Když jsme sjeli všechny zip liny, tak nás zase svezli z kopce na tom super autě, zase to byla sranda. Zaujalo nás, že se v Moabu dal dělat tolik zajímavých aktivit, tak jsme chtěli jet zítra na rafty, ale v Raven’s Rám neměli volno, tak jsme se po větě stavili ve Way to Moab a tam naštěstí měli volno, tak jsme to s Lucou hned zarezervovali, moc jsme se těšili. Ty lidi tam byli moc sympaticky. Na hotelu jsme se umyli a pěšky jsme šli na véču do restaurace Zac. Šli jsme Moabem, který je obehnaný horami, které tam vytváří takové pomyslné hradby, moc se mi to líbí. Po cestě nás zaujal takový indiánský obchod, kde jsem si koupila krásné náušnice s tyrkysem a mamka taky. Luca si koupil krásný nůž s medvědí tlapou a domů jsme si koupili takové dvoubarevné pomalované pírko. Na večeři jsme se jako vždy skvěle najedli a odebrali se na hotel si porádně odpočinout na zítřejší rafty. A zítra na řeku Colorado, to bude zase dobrodružství!! 🤗😱🤭

https://www.moabvalleyinn.com/?utm_source=local-directories&utm_medium=organic&utm_campaign=travelclick-localconnect

Probudili jsme se v 6:40, protože jsme se už všichni těšili na rafting. Nasnídali se opět na pokoji, protože jsme už víckrát nechtěli obsolvovat snídani v Moab Valley Inn. Jakmile jsme už byli najedeni vyrazili jsme vstříc raftingu, po cestě samozřejmě nemohlo chybět kafíčko. Agentura se kterou jsme je-li se jmenovala WAY TO MOAB. Vyřídili jsme pár papírování, zaplatili a čekali jsme až nachystají rafty na kterých pojedeme. Na místo odkud jsme vyplouvali se jelo zhruba třičtvrtě hodiny. Před vyplutím nám řekli pár bezbečnostních pravidel, jak se chovat na vodě. To co jsme nečekali bylo to, že jsme se museli pomodlit, no jo no Johanka má čich na křesťanské rodiny, vypadá to že konvertovala. A potom všem jsme už mohli razit na vodu. Na vodě jsme si všichni v hlavě říkali jestli to náhodou nebude tak trochu nuda, ale to vážně nebyla. Každá posádka měla na palubě dvě střikáčky, pár členů posádky sice moc nechtěli souboje, ale i přesto propukli. Po soubojích jsme přijížděli ke skále od kud se mohlo skákat já (Lucas) samozřejmě skákal a nikdo jiný nechtěl ostatní členové natáčeli. Z raftu se nadále mohlo skákat a koupat se, to jsem si náramě užil. Přijížděli jsme k prvním peřejím, které byly ohodnocené stupněm 2 z 6 přičemž 6 je waterfall. Náš Guide nám nabídl jestli nechceme projet rapidy jako na tobogánu. Do toho jsme šli já a táta byla to velká sranda, sice párkrát jsem se tam trochu topil, ale přežili jsme to. Pak byla chvilka pauza opět jsem se koupali a dělali vodní souboje. Guide se nás zeptal jestli chceme vyzkoušet pádlování lodě, Johanka se toho hned ujala šlo jí to jako kdyby to dělala od jak živa. Pak přišly další peřeje ty sjela na výbornou Johanka i když ze začátku měla ostych. Já jsem tam jel jako na rodeu stál jsem na špičce raftu párkrát jsem spadl, ale nic se nestalo. Po peřejích jela ještě chvíli Joha, začla se bavit s Guidem od kterého si zjistila pár informací o škole na které studuje apod. Proplouvali jsme krásným canyonem, který se nedá popsat. Poměrně dlouho jsme měli klidnou vodu, ale pak přišli peřeje stupně 3 a to byla jízda, sice byli krátké, ale mi jsme je jeli dohromady 3x. Pak přišel návrh od Guida jestli si nechcemem zahrát pár her, mi jsme to samozřejmě přijali. První hra byla rodeo, Guide a členové posádky roztočili loď a já jsem se snažil co nejdéle udržet na špičce lodi. U druhé hry šlo o to důvěřovat svému parťákovi, stoupli jsme si nakraje raftu zavěsili se navzájem za pádla a opět se udržet co nejdéle. Potom přišli poslední a nejkrutější peřeje opět stupně 3 náramně jsme si to všichni užili bylo to super. Rafty jsme zaparkovali, naložili na auta a vyrazili směr Moab. Po raftech na vyhládlo takže jsme šli na oběd do Wendy’s nebylo to špatný, ale žádná bomba to taky nebyla. Pak už jsme museli vyrazit na cestu autem, měli jsme před sebou 4:00 hodiny cesty do Bryce Canyonu. Po cestě Johanka navrhla jestli si nechceme jít zaběhat, nejdříve se nám nechtělo, ale nakonec jsme šli. Ubytování bylo moc pěkné jakmile jsme už byli vybalení, tak jsme šli běhat. Bylo to trochu trápení, ale byl jsem rád, že jsem šel. Vyhládlo nám a tak jsme šli na pořádný Americký steak. V restauraci byli potíže, jídlo bylo i přes všechny komplikace velice dobré. Pak už jsme šli na pokoj se pořádně vyspat na Bryce Canyon.

https://www.moabvalleyinn.com/?utm_source=local-directories&utm_medium=organic&utm_campaign=travelclick-localconnect

JANINKA

Po vzájemné shodě, s vidinou brzkého příjezdu do Las Vegas, jsme se ráno docela brzo probudili v motelu Bryce up top lodge kousek od Bryce canyonu. Snídani jsme měli piknikovou v kufru našeho auta v Bryce Canyon city. Vůbec to na místě s Járou nepoznáváme, za těch 20. Let se toho hodně změnilo.

V canyonu jsme šli překrásný a spíše krátký trail ze Sunrise point - Queen’s Garden trail s napojením na Navajo Loop Trail do Sunset point, ušli jsme asi 5 km. Podle Johanky byl tento park nejvíce fotogenický a roztomilý, s nádhernou lososovou barvou a jak jinak i zde jsme nafotili spousta krásných fotek. Po výletě šupito do auta, kde jsme během jízdy dali oříšky a sýrové tyčinky místo oběda a frčeli jsme do Las Vegas, kam jsme dorazili kolem 15 hodiny, tedy nad očekávání brzo. Provoz ve Vegas trochu dost zhoustl, tak jsem byla ráda, že řídil Jára a naprosto bravurně jsme hotel trefili. Hotel Paris, který vybraly děti je úžasný, v samém centru dění, prostě super. Ubytovaní jsme v pokoji číslo 2106 v 21. \240Patře.

Rychle do sprchy, trochu jsme se vyparádili a šli na obhlídku hotelu, večeři (bylo skvělé sushi) a samozřejmě i na procházku venku pod neony hlavní třídy. Skloro vůbec to nemůžu poznat, tolik se to za těch dvacet let změnilo, hlavně zahustilo. Je to mumraj se vším všudy, s klady i zápory, ale jednoznačně vidět se to musí!

Proběhly také první nákupy, Járova oblíbená značka Varvatos snad šije přímo na našeho taťku! Johanka jako ryba ve vodě s angličtinou si udělala kontakt s prodavačkou Varvatosu a konstatovala, že Amerika ji prostě chce! Všichni si s výraznou slevou koupili Airpody. Lukásek sehnal zlaté karty na pokr a byl nadšen, tak myslím, že nás čeká lekce pokru s naším hráčem!

JANINKA

Ráno jsme se probudili a malinko pozměnili plán, nejprve jsme totiž chtěli jít k bazénu a potom na shoping, ale zvolili jsme obrácený postup a jak se ukázalo, dobře jsme udělali!

Snídani jsme si dali v komplexu Hotelu Paris bufetovou formou ve francouzském bistru a bylo to vynikající.

JANINKA

Opustili jsme Las Vegas kolem 10 hodiny dopoledne a jen s jedním minutím odbočky hladce najeli na silniční tah směr Death Valley, kam jsme dorazli asi za dvě hodiny jízdy pouští. Kde nic tu nic, široko daleko jen kamenitá poušť, vlnící se vzduch a myšlenky na to, že třeba píchneme, bylo třeba utnout hned v začátku!

Při focení u značky označující Death Valley national park jsme se potkali se Slováky - svět je zkrátka malý.

JANINKA

Po dlouhé a náročné jízdě nekonečnou rozlehlou krajinou jsme konečně večer kolem 22 hodiny dorazli na místo. Byl to náš druhý nejdelší přejezd (8 hodin) a tak dlouhý nás již nečeká. Bydlíme k klasickém motelu v prvním patře a jsme za to rádi, máme totiž lepší pocit, protože medvědi tu prostě jsou! Dokonce tak jako jsou značení jeleni přes silnici, tak tady jsou varování před medvědy přecházející silnici. Kufry z auta jsme vytáhli velmi rychle, bez zbytečného otálení a už jsme zabydlení. Zde budeme dva dny, tešíme se do lesa, vypereme a zrelaxujeme.

Moc si to všechno užíváme, děti jsou úplně skvělé, vtipné a krásně píšící náš společný cestovatelský deník, který tak krásně našel náš taťka.

Dnešek je pro nás specifický, protože máme výročí svatby, na které jsme si snad poprvé vzpomněli!

Dosyta jsme se vyspali po náročném přejezdu a vyrazili jsme směr národní park. Vstup do parku jsme měli asi 15. minut od motelu, ale vlastní park s Giant forest byl ještě asi dalších 45. minut jízdy serpentinami. Stálo to ale za to, velikost sequiou je omračující. Samozřejmě jsme udělali spoustu fotek a zároveň jsme se dozvěděli spoustu nových informací na procházce s rangerem. Sequioe potřebují k tomu, aby se dále rozmnožovaly požáry, které byly dříve častější než dnes a proto se zakládají tzv. prescribes fires, které udržují rovnováhu v přírodě, včetně toho, že snižují vrstvu jehličí na zemi, která v případě přirozeného požáru působí zcela fatálně při šíření ohně. Další očekávanou informací bylo, že nepříznivým faktorem je činnost člověka, která naruší kořenový systém stromů, který je velmi povrchově uložený, za to ale do strašné dálky.

Na každém kroku můžeme v Americe slyšet, co dělá Amerika pro životní prostředí a lidé jsou velmi disciplinovaní s daleko větším uvědoměním a vedení k odpovědnosti od jednotlivce.

Vrcholem dne bylo, že jsme viděli v živé přírodě se vyskytující medvědy a máme to zdokumentováno.

Po návratu jsme stihli poprvé vyprat a zachránil nás, jak jinak, náš taťka, protože koupil provaz, na kterém jsme mohli sušit naše vyprané prádlo.

Závěr dne patřil oslavné večeři v předem vytipované a zabukované restauraci Gateway restaurant, kde večeře byla skvělá a Sonoma piper ještě lepší.

Drobné napnelismy dne se postupně uvolnily a jsme za to rádi.

https://www.choicehotels.com/california/three-rivers/comfort-inn-hotels/caa26

http://www.gateway-sequoia.com/

Když jsem se probudil už bylo skoro zabaleno pouze já jsem si nafrkal pár věcí do kufru a batohu. Po snídani jsme vyrazili na jízdu autem směr National Park Yosemite. Cesta trvala přibližně 4:00 hodiny. Z cesty si moc toho nepamatuji, pamatuji si pouze to že ve vzduchu byla špatná atmosféra, která se naštěstí během cesty vyřešila. Probudil jsem se když ještě Johanka spala, byla roztomilá. Jakmile jsme přijeli zeptali jsme se jestli už je možno se ubytovat, ale babka za recepcí říkala mile, ale dost divným způsobem, že až ve 14:30. Z ubytování Best Western Plus trvala ještě cesta do Parku 1:15, cesta ubíhala rychle. Když jsme vjeli do parku věděli jsme že to bude nádhera. Celou cestu jsme jeli kolem nádherné řeky, fotky samozřejmě chybět nemohli. Z parkoviště jsme vyrazili s tím, že půjdeme trip k Higher Yosemite Fall(450m, dohromady s Lower Yosemite Fall 720m, největší vodopád v USA) , ale pak jsme zjistili, že cely trek trvá 6-9 hodin což bylo hodně. Rozhodli jsme se proto, že půjdeme k Lower Yosemite Fallu (270m), který byl také krásný. K vodopádu se muselo dostat přes kameny, v půlce cesty přes kameny se od nás odpojila mamka, na místě kde stála byl také krásný výhled. Táta nám řekl ať se dostaneme na jeden kámen kvůli fotce tím pak vznikl malý konflikt, protože jsme se s Johankou nehlídali, já jsem někde skákal jako kamzík a oni byli níž. Naštěstí jsme se našli, táta nám trochu vynadal (Já už jsem na to byl připraven) konflikt se vyřešil a mohli jsme pokračovat přes kameny blíž a blíž vodopádu. U něj jsme si udělali nádherné fotky. Byla to nádhera vidět z takově výšky padat vodopád. Šli jsme už, protože jsme se těšili na koupání ve říčce. Po cestě jsme zvažovali jestli půjdeme do visitors centra pěšky a nebo pojedeme autem, chtěli jsme se už smočit tkaže jsme šli k říčce. Vykoupali, zablbli si a nafotili pár nových profilových fotek. \240Pak už jsme byli všichni spokojeni mohli razit na pořádnou flákotu masa s hranolkama. Po večeři nám zbývalo 27 mílí do hotelu. Ubytovali se a šli jsme každý buď psát deník a nebo upravovat fotky.

https://www.travelyosemite.com/lodging/the-ahwahnee/

https://www.yosemite.com/restaurants-dining/cedar-house-restaurant/

https://www.bestwestern.com/en_US/book/mariposa/hotel-rooms/best-western-plus-yosemite-way-station-motel/propertyCode.05440.html

https://en.wikipedia.org/wiki/John_Muir

JÁRA

Ráno jsme vstávali na budík, abychom co nejdříve vyrazili směr San Francisco. Snídaně byla překvapivě ucházející a mezi spoustou sladkostí se vyjíměčně našla i smažená a vařená vajíčka, jedniné, co se dá konzumovat. Jinak klasická snídaně američanů v hotelu jsou pancakes a wafle🥞, které si sami pečou se spoustou cukrem nabitých příšerností. Dokonce i chleba je slazený🤪🥯🍯.

Cestou z Mariposy jsme projížděli farmářskou oblastí Central Valley a zastavili se nakoupit ovoce přímo “od zdroje” v Merced.

JOHANKA

Dnes jsme se probudili asi kolem 8:30 a museli jsme trochu pozměnit naše plány na dnešní den kvůli počasí. Rozhodli jsme, že pojedeme na Stanford university a do Silicon Valley. Na snídani jsme se stavili ve Starbucks v našem hotelu, vyzvedli jsme autíčko a vyrazili na univerzitu. Cesta nám trvala asi 45 minutek. Měli jsme zálusk na prohlídku se studentem od 11:30. Příjezd k univerzitě byl nádherný, cetě se říká Palm road, jelikož příjezdovou silnici lemují nádherné vysoké palmy. Na konci příjezdové cesty jsme zahlédli už část univerzity a nemohli jsme se dočkat až ji uvidíme v plné kráse. Zaparkovali jsme blízko visitor centre, a protože jsme měli ještě pár minutek, tak jsme museli ještě chvilku počkat. Vůbec nám to ale nevadilo, protože jsme si mohli prohlédnout vlajky jednotlivých fakult, které byly mimochodem moc krásné, a také jsme se kochali uchvatným atletickým oválem s tribunami. Stačilo mi vidět už jen tohle a začínala jsem být univerzitou unešená. Když nastalo půl, tak přišli 4 studenti s mikrofonama a rozdělili lidi do čtyřech skupin. Náš průvodce (student) se jmenoval Trace, byl moc sympatický a bylo mu skvěle rozumět. Říkal, že se věnuje studiu filmu. Vydali jsme se na prohlídku, která měla trvat asi hodinu a půl. Nejprve jsme šli kolem sportovního zázemí univerzity. Mají tam snad úplně všechno, na co si člověk vzpomene, třeba i bazén olympijské velikosti, prostě bomba. Pokračovali jsme dál a dál kolem univerzity a Trace nám neustále vyprávěl. Líbilo se mi, že nás prováděl právě student, protože mohl mluvit hlavně ze své zkušenosti. Líbí se mi, že na univerzitě se studenti mohou rozvíjet mnoha různými způsoby a myslím, že studium na této škole musí být nádhera a studium je velice pestré. Všude mají různé zázemí, kde se mohou učit a dokonce se studenti i návštevníci můžou koupat ve fontánách na náměstí. Celý kampus je v takovém španělském stylu a všude mají krásnou zeleň. Při prohlídce jsem se neustále rozhlížela a u toho jsem pozorně poslouchala a byla jsem nadšená. Takouvou univerzitu jsem v životě neviděla, koukala jsem na to s otevřnou pusou. Prohlídku jsme zakončili na místě, kde žijí studenti. Byly to nádherné domy. Studenti si tam sami uklízí a střídají se ve vaření. Před domem mají posezení, kde se můžou scházet a společně posedět. Byla to opravdu krása, chtěla bych se podívat dovnitř, ale to nám bohužel nkdo nenabídnul, jinak bych hned šla. Na koci Trace říkal, že je důležité, abychom si vybrali univerzitu, která nám sedne, která je pro nás a aby tam byli lidé, se kterými si rozumíme a cítíme se tam dobře. Zajímalo by mě, jací lidé tam studují a chtěla bych si s nima popovídat, ale jestli tam jsou lidé podobní, jako je Trace, tak je chci poznat. Ještě jsem nepoznala lidi, kteří by smýšleli podobně jako já a cítila bych, že mě něčím obohacují a hrozně bych je někdy chtěla poznat, ale mám takový pocit, že právě na Stanfordu jsou. Hrozně jsem se těšila až na tuto univerzitu pojedeme a byla jsem zvědavá, jak to na mě zapůsobí. Na konci prohlídky jsem cítila, že bych na této škole chtěla studovat a že je to škola pro mě, nevím, jestli je to reálné, ale vyjistím si informace a brzy to zjistím. Byla jsem ze všeho neuvěřitelně nadšená. Samozřejmě na mě zapůsobilo nádherné prostředí univerzity, ale také Trace, tím jak mluvil, jak byl nadšený ze studia a školu neuvěřitelně vyzdvihoval. Ptala jsem se ho, jestli je možné studium na této škole i pro studenty ze zahraničí a on říkal, že určitě, pak jsme se s ním vyfotili a vydali se do obchodu se všemi možnými produkty s barvami a logem univerzity, každý jsme si tam něco vybral.

https://www.hotelwhitcomb.com/

https://scalasbistro.com/

JANINKA

Dnešek určila Johanka jako den, kdy se pojede na výlet na kola, protože má být jasné a slunečné počasí a to potřebujeme, protože hlavním cílem je Golden gate bridge, který je neskutečně fotogenický.

Ráno jsme po spánku dosytosti vstali a šli do půjčovny kol, která byla téměř na konci naší ulice Market st. No a pak jsme již nasedli na kola jako stvořená pro naší mamku, s měkkým sedlem, na paní radovou a dojeli si na snídani do Bodina na Fisherman's wraf. Tam jsme zjistili, že už je dávno po snídaních, protože bylo po 11 hodině, tak jsme si vybrali z pestré nabídky sedvičů. Lucásek si dal Ham - swiss a my zbývající Turky - avokádo, bylo to luxusní, spíše tedy jako brunch.

Napojení a nasycení jsme se vydali na výlet na kole, který vedl kolem zálivu směrem ke Golden gate bridge a samozřejmě dál přes most do malebné přímořské vesničky Sausalito, která byla 13 km od začátku. Před mostem, na mostě a za mostem jsme stále fotili, protože jsme se naprosto nemohli nabažit pohledu na úchvatný lanový krásně červený most. V Sausalitu, po krátném snacku, jsme se rozhodli, že pojedem dál až do Tiburonu, který byl dalších asi 21 km, takže jsme ve finále objeli celý záliv a urazili něco přes 34 km na kole. No to bychom ani nebyli my, ne? Cesta byla úchatná, kolem krásných domů, míjeli jsme úžasná sportoviště a lidé se nám sami nabízeli, že nám poradí, jestli jedeme dobře. Dokonce se k nám na poslední km přidali dva kluci asi 12 letí, pokecali a doprovodili nás k Ferry, která nás asi za půl hodiny dopravila zpět do San Franciska do přístavu. Vrátili jsme kola, v půjčovně bylo pozdvižení, kam, že jsme to až dojeli, protože všichni končí už v Sausalitu, ale to nezají nás! Mít kluci jiná kola a helmy, tak máme v nohách mnohem víc!

Protože nám opět vyhládlo, našli jsme si podnik na wrafu, kde nám jídlo přinesli v cukuletu, bylo výborné a na zdejší poměry patřilo k levnějším.

Cestu zpět jsme skoro uběhli zahaleni tmou a s obavami před příšerami, které se vynořují ze tmy, jsme v pořádku dorazili do hotelu.

A nyní nás čeká oříšek největší a to vybrat ty nejkrásnější fotografie, protože krásné jsou všechny!

https://www.hotelwhitcomb.com/

https://www.sabellalatorre.com/Home

JANINKA

Dnes bylo poslední ráno v San Franciscu, snídaně ve Starbucksu vedle hotelu ašup do auta, abychom nastavili navigaci směr NASA v Palo Alto, takový rest, který jsme chtěli ještě vidět. V SF jsme stihli úplně všechno, včetně toho, že někoho zabili v naší ulici na Market st. Náš hotel byl zkrátka v zónách, kam se nedoporučovalo po setmění (Tenderloin, South market a Mission bay) moc chodit.

Nakonec se po cestě ukázalo, že NASA bylo vlasně jen visitor centrum, tak jsme se vyčůrali a jeli dál.

LUCA

Probudili jsme se a mohli jsme vyrazit tramvají na snídani do mamčiný oblíbený pekárny Boudin. Snídaně mají výborné, ale mně (Lucas) a mamce by stačily menší porce. Na den jsme měli na planovanou procházku po San Franciscu, aby jsme na něj byli experti, ale to my vlastně už byli. Jakmile jsme našli záchody tak už nám nic nechybělo, cesta po městě mohla začít. Ani jsme neměli v nohách kilometr a už jsme se rozhodovali jestli se nesvezeme tramvají, z plánu nakonec sešlo, řekli jsme si, že se svezeme později. Pak jsme vyrazili na Lombard st. Sice se tam šlo do mírného kopce, ale to nám však nevadilo. Byla krásná, po chvíli však mamka dodala: ,,Čekala jsem ji hezčí”. Dohodli jsme se, že ji vyjdeme nahoru, aby nám nechyběly selfíčka do našeho sdíleného alba. Sešli jsme kopec, kde na nás čekala malá fronta na tramvaj. Frontu jsme si podstivě vystáli a už jsme mohli razit prudkou silnicí do kopce. Měl jsem starost, že mi vypadne tátův mobil ze selfie tyčky, naštěstí se tak nestalo. Byla to nádherná jízda, vyděli jsme domy, ze kterých si neumíme vybrat, kde budeme bydlet po vystudování Stanfordu. Zastavili jsme na Union Square, kde jsme vyrazili do Abercrombie and Fitch, kde jsem si nabral pár trenek. Poslali jsme holky do Victoria`s secret, aby si vybrali spoďary. Když jsme přišli nečekali jsme, že už budou mít nabráno, což jsme byli bsamozřejmě rádi. Po nakupování nám vyhládlo a tak jsme zečali hledat něco k snědku. Našli jsme výbornou sushárnu, kde nečekali že si budeme každý dávat tolik kousků. Po jídle jsme šli do China Town, kde jsme to trochu prošli a pokračovali dále do Japenese Town. S Johankou jsme si naplánovali, co všecko si koupíme na skateboard a jaký tricky se naučíme. Bylo to super. San Francisco je fakt nádherné všichni máme vysněné domy na Alamo Square. Domy se jmenují Painted Laidies mezi kterými se nešlo rozhodnout. Náměstí jsme obešli a mohli jsme se otočit, protože jsme měli 7 km a to jsem byl s tím to výkonem spokojen. Chtěli jsme všichni jít do Fisherman’s rafu do stejné restaurace jako jsme byli včera (Sabella and La Torra), byla excelentní! V restauraci jsem si dal s Johankou Mixed Grill, rodiče si dali salát. A nazakončení krásného San Francisca jsme si dali Tiramisu. Po 13 km (22 000 krokou) nás trošku boleli nohy, tak jsme jeli tramvají. Tramvaj zastavila na začátku Market st. Tak jsme museli chytnout autobus. Po cestě jsme zjistili že byl někdo zabit, nevíme jakým způbem, ale mylím si že nás to všechny dost zajímalo. Na pokoji jsme zapli hned televizi, ale boužel tam o tom nic nebylo, na San Francisco je to zřejmě málo, aby to dávali do zpráv. Opět jsme všichni lehli do postele a začali upravovat fotky a sdílet je. Pak jsme se umyli a lehli do postele, aby jsme se připravili do NASA Research Centre.

https://www.hotelwhitcomb.com/

https://www.sabellalatorre.com/Home

https://marusushi.business.site/

JÁRA

Touha i obavy ze 🏄‍♂️🏄🏻‍♀️🏄🏻‍♂️ pořád visely ve vzduchu, ale elegantně to vyřešila moje Janinka, která úžasně zmenežovala dnešní den. Když jsme včera řádili na atrakcích v BOARDWALK, vybrala místa, kam bychom dnes mohli jet a mezi nima i surf spoty. “Choice of the day by JANINKA” byl PLEASURE POINT, asi 4 míle od SC, fantastické místo, chráněné kelp forest. Po krátké observaci jsme šli půjčit prkna do RIP CURL a každý se svým 👻 uvnitř vyrazily směr line up😀😱. Byla to nádhera, zatím nejlepší jízda v životě🤩.

JÁRA

Naplnění radostí ze surfingu jsme hladoví vyjeli směr CAPITOLA (3 míle od Pleasure Point) na večeři. Z časopisu z hotelu, podle kterého Janinka udělala “short list”, jsme vybrali restauraci PARADISE BEACH GRILLE http://paradisebeachgrille.com. Je to fantastické místo. Luca si dal lososa, Johanka tuňáka, Janinka salát s krevetama a já “surf & turf”, což je 5 oz filet mignon, krevety a zelenina 😋.

JÁRA

Raní vstávání na budík se nám dnes vůbec nedařilo, ale asi jsme si potřebovali pořádně odpočinout a nabrat síly na další (17.) super den. Kolem desáté jsme jsme se vydali za dnešním dobrodružstvím. V SAFEWAY jsme nakoupili ovoce, sýry a šunku ve STARBUCKS kafíčka a vyjeli se směr West Cliff Dr. na privátní brunch. Všechny dobroty jsme rozložili na lavičku (všechny lavičky mají “vzpomínkové nápisy, jako třeba 💑:

JOHANKA

Dnes jsme se probudili asi v 8:15, pobalili jsme si věci a vyrazili jsme na nákup dobrůtek na naší poslední snídani v Santa Cruz. Snídani jsme si jeli sníst na stejné místo, jako včera, ale bohužel nám výhled kazila poměrně hustá mlha, ale i tak jsme viděli na pár vln a ptáků sedících na skalách a byla to krása. Když jsme se napapali, tak jsme vyrazli do Santa Barbara a na cestě jsme zastavili v Monterey bay Aquariu, všichni jsme se tam moc těšili. Ze Santa Cruz to byla asi hodina jízdy. Koupili jsme si lístky a vyrazli dovnitř. Byla to krása. Nejprve jsme zamířili směrem k velkým plakátům sardinek a udělali jsme správně, dozvěděli jsme se totiž vše, co předcházelo vzniku tohoto nádherného aquária. Dříve to byla sardinkárna, ale jelikož jeli lov a výrobu ve velkém, tak se brzy sardinky úplně vylovily a už nebylo možné v lovu pokračovat. Hovden zavřel jako poslední svou sardinkárnu a o pár let později vzniklo na stejném místě obrovské aquárium. Moc se mi líbilo, jak bylo aquárium rozvrstené. Lidé mohou navštívit sekce jako: Open ocean, Kelp forrest, Mission to the deep a nebo Splash zone. V jednotlivých částech jsme viděli živočichy, kteří danou část obývají a popisky byly jasné a výstižné. Vůbec tam člověka nezahlcovali zbytečnými informacemi a dlouhatánskými texty. Ve 13:30 jsme měli zájem o přednášku o great white. Trvala asi 15 minut, ale klidně bych snesla i mnohem delší. Prezentovala to velice milá a veselá paní, mluvila velmi srozumitelně a bavilo mě ji poslouchat. Na velkém plátně nám promítala videa a fotografie žraloků. Vysvětlovala nám čipování a monitorování žraloků. Věděla jsem, že se žraloci čipují, ale nikdy jsem neviděla výsledná data všech očipovaných žraloků a bylo to fascinující, neví se přesně proč, ale scházejí se na určitém místě uprostřed oceánu, říkala, že si tam dávají kafe 😂. Chci se o nich dozvědět víc, protože mě neuvěřitelně fascinují a jednou bych chtěla vidět great white shark naživo, ale jen z lodi nebo klece 😅. Po této přednášce následovala další o mořských vydrách, tátovo nejoblíbenější zvířata a moje po přednášce taky. Jsou neuvěřitelně chytré, ale hlavně roztomilé. Co mě také velmi zaujalo je to, že živočichy navracejí zpět do oceánu a například vydry dokonce učí, jak se potápět, lovit a mláďatům se musejí starat o srst a česat je, to by byla zajímavá brigáda:). Postupně jsme si doprohlídli všechny části aquária, samozejmě velice pečlivě, protože nás to všechny čtyři úplně pohltilo. Viděli jsme tolik druhů ryb a všech možných živočichů, že to sem ani nemůžu všechno vypsat. Z Aquária je možné procházet v různých patrech na balkóny, odkud je vidět na záliv. Voda je krásně čistá a plná života, radost se na to dívat, jak lidé dali toto krásné místo do pořádku a obnovili místní kelp forrest, který je pro živočichy velmi důležitý. Je také možnost si tam vypůjčit kajak a projet se, ale to už jsme bohužel nestíhali, tak snad příště, ještě bych se sem ráda vrátila a myslím, že ostatní také. Po krásných čtyřech hodinách jsme si dali lehce opožděý oběd v Buba Gump Restauraci a moc jsme si pochutnali. S plnými žaludky jsme nasedli do auta a vyrazli na cestu do Santa Barbary. Cesta trvala asi 4 hodiny a 23 minut. Bydlíme v hotelu Lemon Tree a je to tu krásný, čistý a prostorný. Budeme tu 3 noci. Zítra jdeme prozkoumat město, tak jsem zvědavá, ale podle fotek si myslím, že to bude zase nádhera.😆😍😎

LUCA

Dnes jsme si řekli že se trochu vyspíme, spali jsme zhruba do 9:15. Pak jsme vyrazili do města na snídani. Cesta na snídani trvala 10 min., šli jsme do snídaňárny, kde to fakt rychle kmitalo. Já s tátou jsme si dali Ham and Eggs holky si dali Turkey sandwich, vše bylo výborné. Už jsme byli najedeni a nemohlo se nic zvrtnout, protože po cestě na snídani to tak už trochu vypadalo. Narazili jsme na úžasný obchod na boty pro naší mamku. Našel jsme jí krásně duhové boty, hned se jí zalíbily. Vzali jsme je a mamka byla šťastná jako blecha. Po cestě jsme naráželi na krásné restaurace a nemohli jsme se rozhodnout kam půjdeme na večeři. Ale pak najednou si všimnu táty, jak ho lakají do obchodu s kosmetikou. Když jsem viděl tátu, že jde dovnitř, vydal jsme se na průzkum co se to děje. Byl to normálně omlazovací krém, který fungoval. Táta vypadal jako osmnáctiletý mladík. Táta krém vzal a k tomu jsme dostali další krém a mýdlo zdarma. Vypadalo to že nás s tátou prodavačka nabaluje a podle mě to tak i bylo. Pak se tam přimanula i mamka a začala na ní natírat omlazovací lektvar. Fungovalo to, ale bylo vidět že jí prodavačka srala. Pak už jsem odešel a šel jsem s Johankou do vedlejšího obchodu s Vans botama. Měli tam hezké boty, ale řekli jsme si, že počkáme na originální obchod Vans. Když jsme vyšli, rodiče byli ještě uvnitř obchodu. Nakonec s nákupem vyšel jenom táta a musím říct, že jsem zvědav, jak bude výsledek vypadat. Na mamce bylo vidět že jí pěkně nazlobilo že jí sundala make up a krém na opalování. Johanka jí namazala a pokračovali jsme dál k oceánu. Najednou si všimnu obchodu Vans. Navštívili jsme ho a začali si vybírat boty na skateboard. Mně boty našla mamka, jsou červeno bílé, absolutně boží. Johanka si je našla sama má je červené taky jsou moc hezké. Já jsem si koupil k tomu ještě ponožky na skate. Zjistili jsme pak, že k oceánu jsme šli dohromady 3 hodiny, bylo to kvůli botám a krémům nikomu to však nevadilo. Přišli jsme k molu a rozhodli jsme se, že půjdeme směrem na Leadbetter beach, kde se surfuje. Na pláži jsme se otočili, protože nám už vyhládlo tak jsme zamířili na Harbour way. Nejprve se nám zalíbila sushárna, která ale při blížším pohledání nebyla zas taková bomba. Nad ní byla skvělá restaurace Brophy Bros, kde jsem si dal poloviční porci seafood pasty a jinak si ostatní dali saláty, bylo to všechno moc delikátní. Pak jsme nasedli na autobus a těšili jsme se, že si půjdeme po tak dlouhé době zaběhat. Po nějakých přestupech a kratších destinacích na dojití jsme dorazili do Lemon Tree hotelu. Oblékli jsme se a jeli jsme autem na parkoviště u Harbour Way odkuď jsme vyběhli. Neběželo se nám špatně, ale nebyla to taky žádná bomba. Jinak to bylo nádherné. Umyli se zavolali Ubera a jeli jsme do centra State st. Nejdříve jsme okukovali italskou restauraci, zvenku vypadala hezky, ale vevnitř to bylo moc sterilní. Šli jsme tedy do steakárny na proti. Jmenovala se Holdren’s steaks and seafood. Bylo to moc chutné, steaky byly naše s tátou nejlepší, které jsme tady kdy jedli. Holky měly taky velice hezky vypadající jídlo, které né jen dobře vypadalo, ale i dobře chutnalo, byl to tuna se sezamem. A na zakončení dne jsme si dali Crème brûlée. Pak jsme si zavolali Ubera a frčeli do hotelu. Převlíkli do pižam a těšili se na zítřek co nás všechno nového potká.

http://www.treeinns.com/

https://www.brophybros.com/

http://www.holdrens.com/sb/

JANINKA

Dnešní den jsme se rozhodli strávit v poklidu v místě a ještě více jej prozkoumat. Zkusili jsme snídani v našem hotelu a velmi mile nás překvapila, dali jsme si omelety na různé způsoby, ovoce a džusy a kávy a dobře nasyceni a tedy i spokojeni jsme nasedli do auta a jeli na průzkum.

První naší zastávkou byla Mission Santa Barbara, prý jedna z nejkrásnějších, byla hezká, ale dovnitř jsme nechtěli, tak jsme vyfotili budovu a asi nejzajímavější byl kolibřík nad agave. Chtěli sjme si dát piknik, na který jsme chtěli nakoupit v místním farmářském trhu, který jsme nenašli. V záloze byl Publik market, který jsme po jistých peripetiích našli, ale bylo to místo s restauracemi. No tak jsme se jim tam vyčůrali a koupili si na piknik ve Starbucku.

Rozhodli jsme se, že pojedem scenic route lehce nad SB, směrem na jih, tedy k LA. Dojeli sjme po vedlejších silnicích do Carpinteria, kde jsou pláže a zástavba nic moc, na obzoru ropné věže a jinak nikde nic. Představa dovolené na tomto místě je děsivá, tak jsme snědli piknikové jídlo a pokračovali v průzkumu směrem zpět k SB přes Summerland a Montecito a stále nás nic nezaujalo. Zkrátka do Santa Barbary bychom se již více nevrátily, protože v okolí není nic moc dalšího k vidění. Protože jsme byli předvídaví, tak jsme měli s sebou věci na běhání a v SB jsme našli parkoviště blízko hlavního mola a ještě na závěr dne vyběhli, abychom se rozhýbali a dostali pozvolna zase do kondice. Shodou úplných náhod jsme parkovali přímo v centru barů, které nabízejí ochutnávky ze zdejších vinic, kterých je to požehnaně. Polkli jsme slinu a jeli domů. Vysadili jsme děti doma, aby se spršily a my ještě dojeli pro ovoce a škrabku na nohy.

Večeře proběhla v centru v pizzerii Mizza, v blízkosti Passeo nuevo, kde bylo kino, kam jsme šli na nejnovější \240a poslední film od Tarrantina Tenkrát v Hollywoodu. Kino bylo trochu podobné Lucerně, ale moc se nám to líbilo, protože jsme nikdy v kině za hranicemi ČR nebyli.

Po kině rychle Uberem do našeho motelu a spát, abychom měli sílu na příští přejezdový den do Los Angeles.

JANINKA

Všichni jsme byli nedočkaví na velké město, ale pěkně od začátku.

Snídaně byla v hotelu, bohužel se trochu vymkla komunikace mezi námi rodiči a zvrtlo se to v cuku letu. Odjezd byl tedy v tichosti, která vydržela asi 50 mil až do Premium outletu, kde jsme se udobřili a koupili dvě příruční zavazadla, abychom rozprostřeli váhu našich zavazadel na cestu zpět.

Dál již pokračovala cesta v dobré náladě s očekáváním nových událostí. Příjez do LA byl stylový, po deseti později až dvanácti proudé dálnici jsme docela hladce našli místo našeho ubytování, které je super položené v centru dění Venice beach. Ubytování \240(HomeAway) je ve stylu Airbnb, ale na rozdíl od našich předchozích zkušeností, moc pěkné, útulné, stylové, zkrátka super! Bydlíme na 214 MARKET ST, pár kroků od kultovního nápisu “VENICE” a od pláže. Hned u vchodu jsme se seznámili s japonkou, majitelkou Hama sushi, které má hned za rohem našeho ubytování a pozvala nás, ať přijdeme a že nám udělá cenu!

Vybalili jsme si a protože jsme naposledy snídali, tak sjme si řekli, že zajdem do Hama suschi a dobře jsme udělali. Bylo to fantastické a navíc strašně příjemné komunitní centrum, kde se scházejí lidé již několika generací, protože Hama suschi existuje od roku 1979. Po večeři následovala kátká obchůzka místa, pláže a surfingu a již jsme spřádali plány na příští den!

LUCA

Probudil jsem se a byl jsem velice rád že už byla nachystaná krásná snídaně na stole. Spal jsem s Johankou a po ranní debatě jsem zjistil že jí bylo v noci blbě, ale já jsem spal jako hozený do vody, ničeho jsem si nevšiml. Po snídani jsme vyrazili k Pieru, kde byla půjčovna kol, když jsme tam přišli byli jsme velice zděšeni, skoro nic tam neměl, bylo to přebrané jako prase. Po cestě jsme, ale naštěstí zahlédli jinou půjčovnu kol. Půjčili jsme tam kola né jen s přehazovačkou, ale i za nižší cenu než v minulé půjčovně (25 USD/kolo a den). Vyjeli jsme s plánem, že si uděláme piknik na pláži. Cesta byla krásná, ze začátku byl trochu větší provoz, ale naštěstí po nějaké chvíli zmizel. Projížděli jsme Santa Monicou, která nebyla špatná, ale Venice se nám líbila mnohem více. Jeli jsme 9 km až nakonec cyklo trasy. Tam jsme však zjistili, že do supermarketu to trvalo pouhých 700m, chvíli jsme přemýšleli a pak jsme se rozhodli, že tu s Johankou zůstanu ležet na pláži a rodiče půjdou nakoupit na piknik. Zavázali jsme kola a šli jsme si s Johankou kidnout do písku. Chtělo se mi strašně čůrat takže jsem se vidal do oceánu. Joha mi nevěřila že se nenamočím celý, já to však dal. Čekali jsme asi tak hodinu a čtvrt a netrpělivě vyhlíželi dokud neuvidíme na obzoru rodiče s bednou plnou jídla. A najednou BOOOM a my vidíme rodiče s jídlem. Začneme jásat jako nikdy. Joha odhadovala, že přinesou kuře a taky že ho přinesli, ale nepřinesli jenom kuře, přinesli i ovoce, sýry krevety, různé pomazánky a tortily. Hodovali jsme pili víno a jedli jako nikdy, byla to krása. Ale pak najednou začala nad náma lítat policistská helikoptéra, mysleli jsme si, že se asi nesmí pít alkohol na pláži to jsme, ale vyloučili. Pak odletěla a my jsme pozorovali a hodnotili lidi, podle našich kriterijí nevyšel ani jeden, který by nám byl sympatický. Byla to krása pozorovat jak bouchají vlny oceánu o břeh a jak nějaká až moc turistická rodina je poprvé u oceánu, bylo to nepopsatelné. Chvíli jsme ještě leželi na pláži, pak jsme se zvedli a rozhodli se jet zpátky do hotelu a jít si zaběhat. Cesta byla opět úchvatná, k tomu jsme však viděli jak se 2 lidi vysekali na kole a babku ve věku kolem 65 tancovat s kruhama kolem pasu a vidět jak si to babka s pneumatikou kolem pasu vychutnává bylo to fakt pěkný a zárověn taky vtipný. Vrátili jsme kola a šli jsme do našeho ubytování. Došel jsem si na záchod, převlíkli jsme se a dohodli kdo jde a kdo nejde běhat. Joha s mamkou šli chodit a my s tátou jako vždy běhat. Chybělo mi to trénování s tátou, bylo to super i když to nebyl zas tak lehký trénink. Nakonci tréninku jsme udělali fotečky se zapadajícím sluncem. Holky měly otevřené okno mi na ně zavolali ať spustí své vlásky a my mohli vyšplahat po nich až do našeho pokoje. Umyli se a šli na večeři směr Pier, nedošli jsme tam a dali jsme si jídlo v Jame’s Beach, bylo to výborné. Zakončili jsme den trošku větší buchtou, která nebyla zas tak dobrá, ale hlavně byla velká. My jí, ale spucovali. Doma jsme byli s Johankou unavení a tak jsme lehli do postelí, jediná mamka a taťka psali deník a nebo upravovali fotky. Den byl krásný a všichni jsme si nechali zdát o krásném dnu, který jsme prožili.

https://jamesbeach.com/

JOHANKA

Když jsme se ráno probudili, tak nás venku z okna přivítaly mraky, proto jsme se rozhodli místo plážového dne vyrazit do downtownu Los Angeles. Krásně jsme to měli rozplánované v mapách, chtěli jsme vidět Hollywood sign, Walk of fame, domy slavných hvězd, především Beyoncé.

JANINKA

Dnešní den jsme se rozhodli strávit plážovým povalčestvím a to přímo v Malibu. Ráno jsme se vychrupli dosytosti a pak vyjeli směr Malibu, kde jsme se v půjčovnách surfů zorientovali, kam to vlastně máme jet, aby se zvýšila pravděpodobnost surfování. Poradily nám Zuma beach, písečnou dlouhou pláž, kousek od půjčovny surfů a jídla a Starbucks. S nadšením se vrhla většina naší rodiny do vln a zbytek hlídal deku. Vlny prý byly na prd, voda studená, takže asi po hodince zápolení ve vlnách se přišli všichni hřát k mámě na deku. A klubal se nám hlad a lehká nervozitka, tak jsme se vypravili s tátou na lov. Obchod byl neskutečný, neuvěřitelný výběr všechno a to docela v zapadákově. Koupily jsme nám tuna Ahi, rýži, salát, řasy, každému dle libosti namíchané do krabičky. K tomu hůlky, víno - umyté a víno tekuté. Piknik to byl naprosto stylový. V zápětí jsme upadli do menšího komatu, starší část rodiny naprosto nepokrytě usnula, omladina se fotila a nafotili půvabné fotky. Při cestě zpět jsme zastavili kousek od Santa Moniky, abychom splnili tréninkový plán hochů a předsevzetí dívek. Šlo to, ale bylo to těžké, ale byli jsme odměněni skvělým pocitem, že jsme to rozběhli!

Flexibilně v naprosté shodě jsme rozhodli o večeři v Hama sushi a naprosto jsme nelitovali. Za rohem našeho ubytování kouzlí strašné dobroty a paní majitelka nám věnovala smaženou rýži ve tvaru jakýchsi bobků, byla výtěčná a dala nám opět slevu pro family a friends.

Po večeři šupky dupky do postýlek, protože druhý den nás čeká Hollywood studios, na která se všichni strašně moc těšíme a abychom o nic nepřišli, chceme tam být první!

LUCA

Probudili jsme se 5:30 a už jsme se všichni moc těšili až přijedeme do Universal Studios. Dneska žádná společná snídaně nebyla, nasnídal se káždý podle toho, jak se umyl. Byli jsme trochu unavení, ale to že jsme se těšili to přebilo. Po cestě jsme se opět zastavili ve Starbucksu pak už nám nic nechybělo. Parkoviště bylo zcela volné, následně potom jsme zjistili že jsme nemuseli kupovat premium parking mohli jsme zajet na Valet parking, které měli pouze VIP. Prošli jsme kontrolou jako na letišti a už nám v cestě k zážitkům nic nestálo. Soukromý vchod byl krásný, cítili jsme se jako opravdové hvězdy, ale to my vlastně jsme. Dostali jsme vysačky, vyšli po schodech nahoru a viděli jsme krásný Buffee. I když jsme byli najedeni dali jsme si každý něco málo k snědku. Do mistnosti po sobě chodili Guidi, kteří si brali asi 10 člené skupinky. Náš Guide se jsmenovala Donna, která byla nejlepší ze všech Guidů. Nejdříve jsme jeli naprohlídku studií, kde se točily slavné filmy, jako třeba Back To The Future, Jaws, War of Worlds, Grinch, Spiderman atd. Bylo to super, třeba spadlé letadlo nebo udělaná, ale dost dobře vypadající povodeň. Byli jsme VIP, takže jsme měli jíné věci než normální lidé. Po cestě studií se objevili 2x atrakce, které byly udělány 3D, u nás by se to nazývalo 7DX. Po prohlídce jsme přijeli na místo, kde jsme mohli jít rovnou na Jurassic World Ride, byla báječná, efekty a ti dinosauři vypadali totálně jako praví. Pak jsme šli na horskou dráhu Mummy Ride, od které jsme nikdo nečekali takovou rychlost. Transformeři, o kterých nikdo nic moc nevíme byli taky 3D a super, jako každá co jsme prozatím absolvovali. To není jako nějaká trapná jízda z poutě v Praze to je prostě peckojidní. Už nám vyhládlo takže jsme šli do VIP žrádelňáku, kde to byl totální Luxus. Dezerty byli jako nějaká droga, jahody obalené v čokoládě, Brownie a různé podobné pochutinky. Po obědě jsme šli na Special Efect Show, kde bylo nejvíce husté když zapálili Stunt Double. Na Show ses ani chvilinku nenudil. Chvíli jsme si vystáli frontu na Walking Dead, kde se na mě Johanka lepila jako kdybych byl mucholapka, mě to samozřejmě nevadilo, ale párkrát jsem se musel od ní vytrhnout aby na mě zombie nešáhnul. Donna nás vyzvedla na konci atrakce a vedla nás na další show. Tato show se jmenoval Animal Actors. Show byla taky super, ale kdybych měl srovnat tuto a předchozí show tak u mě vítězí na prvním míste Special Efect Show. Po show jsme letěli na koštětích kolem Hagridova domu a Hipochrifa směr bradavice. Pak nám jenom chyběla prohlídka v Bradavicích a tak jsme nasedli opět na košťata a letěli jsme za Harrym co nám košťata stačila. To nás tak trochu odělalo a my si potřebovali odpočinout. Donna s náma chtěla jít do Kung-Fu Panda Theatre, ale byl tam nějaký problém takže jsme nešli. Mohli jsme jít buď na Simpsons Ride a nebo na Minion Ride mi jsme však nešli byli jsme unaveni a bylo nám tak trochu blbě po všech 3D atrakcích. Rozloučili jsme se s Donnou a rozdělili jsme se s rodičema a šli si obejít Bradavice a příčnou ulicí, koupili jsme si odznaky, podívali na hůlky a na pláště Harryho a Malfoye. Pak jsem šli do Springfieldu za Simpsonama. Tam se mi začalo chtít kakat tak jsem se jim tam vykadil. Líbili se mi tam ponožky tak mi je rodiče koupili, za což jsem velice rád. Pak jsme šli do Krusty Burgru na pořadný Americký Burger, byl náš nejlepší v životě. Holky si dali saláty. Prošli jsme si Sprigfield, zaházeli na koš a vyhráli Basketballový míč. Byli jsme unavení tak jsme jeli už domů. Malém bych však zapomněl že jsme navštívili Show Water World, která byla srovnatelná se Special Efect Show. Bylo tam hodně kaskaderských kousků, které byli obdivuhodné. Doma jsem zalehl do postele a usnul pak jsem si už nic nepamatoval. Den jsme si moc užili a byl plný skvělích zážitků, které si budeme všichni pamatovat.

JANINKA

Záčátek dne byl vyjímečný, protože měla Johanka svátek, takže jsme jí hned ráno popřáli. Od Lucáska dostala hrnek, který se jí líbil v San Francisku a společně jsme jí dali vlnky do uší a poukaz na kurz plavčíka záchranáře. Byla nadšená!

Dnešní předposlední den pobytu, po včerejším řádění v Hollywood studios jsme chtěli být zase trochu blíže přírodě a proto jsme se rozhodli, že pojedeme směrem Long beach, Seal beach, Sunset b., až na vyhlášenou Huntington beach. Pláž je známá tím, že se na ní konají soutěže světového formántu v surfování a také je známá výskytem žraloků bílých. Místo je to opravdu nádherné, nekonečně dlouhé a široké pláže zalité sluncem s krásným molem a množstvím surfařů ve vodě, protože tady opravdu chodí!

Parkování u pláže, prkna u Zacka u pláže, jen ještě zkrotit myšlenky na žraloky a posbírat odvahu a jít do vln. Jára vletěl do vody první, děti si to potřebovaly rozmyslet, tak jsme se byli projít na molo, kde nás uvítala cedule nelovit great white, rybáři, kteří viděli žraloka naposledy dnes ráno. To jim moc nepomohlo. Nakonec byli však velcí hrdinové a vlny prý byly nejlepší ze všech!

Luka dodržuje tréninkový plán, který s ním absolvuje Jára a my holky běháme, jak můžeme, takže, aby toho nebylo málo, následoval běžecký trénink v překrásném místě Bolsa chico wetland.

Sváteční večeři jsme zakončili v Hama sushi a bylo to jako vždy výtečné a báječná Esther, paní majitelka, tak milá, se s námi rozloučila, vyfotila a věnovala zmrzlinku pro Janinku k nadcházejím narozeninám.

Po večeři nás čekala méně příjemná záležitost a to sbalit naše kufry. Ale máme to a šupky do postelí, abychom si užili zítřejší poslední den!

JANINKA

Pod vlivem toho, co jsme viděli a zažili v Huntington beach, jsme se rozhodli náš poslední den strávit právě tady.

Rozhodli jsme se, že vstaneme brzo, aby se nám vyplatilo do Huntigton beach zajet. Sbaleno jsme již měli, takže jsme kufry při cestě vysadili v našem hotelu a pokračovali do cíle. Tentokrát jsme přijeli z trochu jiného směru, takže jsme měli možnost vidět i jinou části Huntington beach a místo je to opravdu krásné, takže se zcela jistě ocitne na našem bucket listu.

Naprosto zkušeně jsme zaparkovali přímo u pláže \240a v blízkosti Zackovi půjčovny surfů, kde měli moji surfaři zamluvené surfy z předchozího dne. V půjčovně si nás z nějakého důvodu oblíbili, takže nám dělali cenu a navíc tam pracovali vietnamští veteráni, chlápci totálně chill. Pro mě jsme tentokrát půjčili slunečník a křesílko, takže já se měla jako královna, ale před tím, než jsem na něj usedla, jsem se proběhla po krámech a koupila samolepky s nápisem Huntington beach.

Dneska vlny nebyly nic moc, rozfoukané a bylo těžké je chytat, ale všichni si s tím poradili a řádili tam více než dvě hodiny.

Limit odjezdu byl stanoven na 16:00, abychom stihli vrátit auto do půjčovny. Takže neradi, ale museli jsme se rozloučit s oceánem a frčeli zpět nejprve do Buget rent car a následně došli jen s igelitkama do hotelu.

Nutno poznamenat, že jsme měli fantastického řidiče, který nás provezl Amerikou bez škrábanečku a s jistotou rodilého američana, protože dvanáctiproudé dálnice a sjezdy z nich, no co si budem povídat. Takže Járo díky, máš můj obdiv!

V hotelu jsme se rozhodli, že po umytí a kalibraci kufrů půjdme na závěrečnou večeři v hotelu Hyatt. Jídlo bylo famosní, chardonay z Monteray také, ale málem nás tam obrali. Ale ostražitý Luca zkontroloval účet, zjistil ne úplně fér účet, protože si automaticky započetli tip 18% a navíc ještě ponechali volné místo na tip od zákazníka. Takže nepozorný zákazník by přidal tip ještě k již započtenému. Lucásek nám tedy ušetřil! No a to bychom nebyly my, kdyby nenastoupil Jára a náležitě jim nevysvětlil, že to je dosti nefér vůči zákazníkům. Nakonec si nestáhli ani to, co jsme jim tam dali.

Po večeři jsme všichni ulehli, jen Jára ještě odklikal 1000 mailů, ale všichni jsme se postupně v našich myslích začali připravovat na to, že dovolená je opravdu u konce.

Ta ale BYLA! Všechno na pevnině naplánované nám vyšlo do puntíku, místa, ubytování, přejezdy, nálada byla výtečná a navíc všichni prokázali obrovskou vůli překonávat sami sebe! Jsem na ně pyšná, surfovali na všech místech, kde by si ani nepředstavili, že budou jezdit, ne že by to nezvládli technicky, ale kvůli žralokům! Pokořili i Huntington beach a tam opravdu jsou.

Ráno jsme vstali ve čtyři a v 5:15 vyrazili směr letiště. Nikomu se odsud nechce, ale odvážíme si spoustu zážitků, vzpomínek a zkušeností. Byli jsme 28 dní 24 denně spolu a bylo a je nám nádherně. Tahle láska a radost, která v naší čtyřce panuje, je největším bohatstvím a pokladem, co v životě máme 💝🥰👨‍👩‍👧‍👦. Všechno ostatní je vedlejší.

Odbavení na letišti proběhlo expresně rychle a jedinou slabinou bylo, že jsme před odletem z LA nestihli STARBUCKS: 2 x flat white tall size (Janinka a já), Johanka Iced Latte nebo Iced Capuccino (grande) a Lucásek Ice Green Tea grande, no lemonade, no sweeters ☕️🥤😋. V Torontu jsme si to ale vynahradili 🤓.

Teď sedíme v letadle AIR CANADA ROUGE na trase TORONTO-PRAHA. S Janinkou si moc přejeme, aby měli naše dětičky stále před sebou sny, za kterými půjdou, které si budou plnit a my budeme u toho. A třeba jedním z nich bude i studium v 🇺🇸 a život u oceánu.

Já čtu neskutečně inspirativní knížku od Janinky: “VÍTĚZOVÉ NIKDY NEPODVÁDĚJÍ” od J. Huntsmana a před chvílí jsme narazil na jeden z citátů, který musím nasdílet, protože “vo tom to je” 😀🤗:

Cestování je smrt pro předsudky, zaslepenost a omezenost... Rozšířený, zdravý a shovávavý pohled na lidi a věci nezískáme, když budeme celý život dřepět v jednom zapadlém koutku země. (Mark Twain)

Tak ať tohoto ještě společně hodně procestujeme.